Robbie Williams T-Mobile Arena, 4.11.2003
Věčný rebel, showman a výborný britský zpěvák, obrovsky populární hvězda pop-music. Takovým fandím... Chvíli trvalo, než se prosadil po odchodu z Take That, až písnička Angel jej vynesla na první příčky hitparád a kariéra letěla vzhůru. A pak další sólová alba a superhity, které zní v rádiích stále a pořád...
Proč o tom vůbec píšu? V
říjnu 2003 probíhala na rádiu Orion SMS soutěž o vstupenky na megakoncert
v pražské T-Mobile Aréně... Měl jsem to štěstí se tak díky jedné SMS
zprávě dostat na koncert, kde se lístky těsně před představením prodávaly
na „černém trhu“ přímo před halou za 5-10 tis. Kč, případně 200-300
Euro. A to vstupenka na stání v oficiálním předprodeji stála 900 Kč.
Samozřejmě, netrvalo to dlouho a vstupenky byly beznadějně vyprodány...
Soutěž byla na téma: Co
bych dělal půl hodiny sám/sama s Robbiem Williamsem... A moje odpověď?:
"Co bych dělal půl hodiny sám s Robbiem Williamsem? A kdo je to vlastně
Robbie Williams...?" SMS byla vybrána jako výherní a pouze jedna správná
odpověď v LIVE-vysílání mě dělila od nečekané výhry :-) Vše se zdařilo
a 4.11.2003 kolem 12hod. jsme v autobuse zvaném „Hvězdolet“ opouštěli
Ostravu směr T-Mobile Aréna v celkovém počtu asi 20ti výherců.
Pohodová atmosféra až do
Prahy, hodinka čekání před halou a potom se davy začaly valit dovnitř. Místo
jsme chytli více než dobré, asi 10 m od pódia po levé ruce Robbieho. Předskokanka
Skin všechny přítomné nažhavila a Robbie to náležitě dokončil. Ohromující
vstup na pódium, ohňostroje, speciální konstrukce a barevné efekty. Britská
hvězda s hůlkou v ruce dirigovala rozvášněný dav, všichni zažívali
neopakovatelnou atmosféru koncertu. Včetně vedle nás stojících členů
slovenské skupiny No Name. Písničky se nesly
halou spolu s velkoplošnou projekcí klipů a přímých záběrů z koncertu.
Prostě skvělý zážitek,
který se s velkou pravděpodobností už nebude jen tak opakovat. Vstupenka,
prospekty, několik lístečků, co potom pršely v gejzíru na zúčastněné a
90 fotek jako originální vzpomínka (i přes zákaz focení).
Po skončení představení nás stejný autobus dopravil v pořádku zpět. Všichni určitě ještě dlouho vstřebávali ten jedinečný zážitek. Hala totiž není nafukovací a kromě těch šťastných byli i ti, co vůbec lístek nesehnali a pak postávali před halou v naději, že zpěváka alespoň uslyší a uvidí škvírou ve dveřích...
Tady je pár fotek... Olympus
C-2 bez zoomu, ale i tak se některé docela povedly. Větší „dělo“ jsem
si tam pronést netroufl, co kdyby to ochranka nepovolila :-)
