Sami v Paklenici Chorvatsko, 16.11. - 19.11.2006

>> fotogalerie <<

Ve středu večer jsme před 8 hodinou večerní dorazili do Seline. Turistická sezóna dávno skončila, cedule z některých penzionů byly demontovány a schovány na následující rok. Mladá barmanka po dotazu na nějaké ubytování pokrčila rameny a řekla: „Too late…“ Co se dá dělat, nějak si poradíme a jeli jsme dál na Starigrad. Na rozmezí obou vesnic nás zaujala na jednom z domů cedulka s nápisem, že je zde možné ubytování, svítilo se. Zazvonili jsme, vyšel pohodový starší pán a po krátkém vysvětlení nás se slovy „něma problema“ uvedl do patra na terasu a ukázal apartmán pro 4… byli jsme dva, 10 Euro na jednoho/noc nám přišlo jako velmi pohodová cena, noci jsou už chladnější a navíc - soumrak ve 4 odpoledne a svítit si ve stanu jen čelovkama, to se nám nechtělo. Ten jsme stejně neměli, jen spacáky. Plácli jsme si… Počasí mělo být dle předpovědi stabilní, bez deště, přes den 15-18 stupňů, polojasno a místy i sluníčko. Už cestou sem ukazoval palubní škodovácký počítač na slunku 20 stupňů, takže paráda.

Čtvrteční ráno, první lezecký den, nebe trošku došeda, ale jinak teplo, vyrážíme do skal. U vstupu prohodíme pár slov na vrátnici a paní mi dokonce uznává poslední vstup na permanentce ze srpna. Úvodní titulek přesně vystihuje to, co jsme zažili po příjezdu do chorvatské lezecké „Mekky“. Na parkovišti je naše auto druhé v pořadí a tak to po celý den zůstalo. Zalezli jsme na pohodu, výběr byl opravdu veliký, nikde fronty lidí, jen nástupy v korytě potoka byly docela mokré, potůček bublal už i dole v kaňonu. Po poledni se počasí mění v letní, slunko pálí a je azur.

V pátek je celý den pod mrakem, ale opět lezení výborné, přelézáme zbytek jednodélkovek, odpoledne krátký relax a jdeme mrknout na hluboké průzračné tůně potoka, které v létě jistojistě nespatříte, zapadající slunce skulinou v mracích nasvětluje Anicu Kuk, od značky heliportu to divadlo pozorujeme, pomalu je čas se vrátit, večeře volá.

Sobota je slunečná od rána, aut přibylo. Skálu hned u parkoviště (Kukovi ispod Vlake) si nepochopitelně pleteme s masívem vysoko nad údolím, půlhodinový výstup suťoviskem nás nakonec od pokračování vzhůru odrazuje a až potom David „zjištujě“, že to má být max. 5-10 minut od „kadibuek“… i když jsem se včera jednohlasně shodli, že „tamto“ je přesně ono. Opravdu, Kukovi ispod Vlake je hned nad parkovištěm, ale znechuceni jsme tam ani nešli a vybrali si nakonec dvoudélkovky na Kuk od Skradelin, naproti mimosezónu zavřené budce se suvenýry… a rozhodnutí to bylo dobré. Pevná skála, polední sluníčko, lehký vánek a luxusní cesty za 6a+. Odpoledne se mírně ochlazuje, ještě pár krátkých věcí před soumrakem a jede se na jídlo. Rychle vybíhám fotit krvavý západ slunce, špagety už bublají na sporáku. Po jídle jsem Davida rozdrtil v žolíkách, trošku pobalíme věci a ráno adios amigos, zase příští rok…

Tolik naše listopadové paklenické působení. Jak je z textu patrné, nevlezli jsme do žádného bigwallu. To jsme si pro letošek odbyli v srpnu přelezem Mosorašek a Dragutina Brahma na Anicu Kuk a Domžalskeho na Stup. Listopadový výjezd jsme pojali jako nadstandardní rozloučení se sezónou, navíc jisté zdravotní problémy lehce omezovaly mého spolulezce a jak známo, záchody u štandů nebývají… I tak jsme slušně zalezli a dokonce i pár vyšších čísel jsem si nečekaně přelezl OS nebo RP.

  S u m m a r y:  

Jupi 6a/12m, Blutwurst 6a+/12m, Il Viaggio 6a/18m, Fleissige Willi 6a/17m, Bine Maja 6a+/17m, Čuja ti si bog 5b/15m, Matane ti si car 5c+/12m, Žuna 5a/16, Orao 5c/16m

Z těchto cest bych vybral jako nejhezčí Il Viaggio (stěna Veleshit), která jde stále konstatntní obtížností skoro bez odpočinku v kolmé skále přímou linií až ke slaňáku.

Kagula – 6b/20m, Tofi is 20 – 6c/20m, Adrijanskoga mora sirena – 1.délka – 6b+/20m

Andi & Max 5c/70m (5c, 5c) – Kuk od Skradelin

Druhou délku jsme asi minuli a nalezli do cesty, co není v průvodci, tipl bych tak 6a+, docela dobrodružné výlezy, občas delší odlezy po dobrých, hlavně od poslední expresky ke 2 slaňovacím nýtům, jištěno úměrně nýty.

Franz Hohensinn 6a+/60m (5c, 6a+) – Kuk od Skradelin

Pěkná vzdušná cesta v pevné skále, hlavně druhá délka se mi moc líbila, lehce převislá část a výlez přes břicho ke druhému štandu má hodnocení pět hvězdiček a ve výlezu se kocháte krásnými pohledy na skalní údolí jak směrem k moři ta i na Klanci a za hranou skrytý Debeli Kuk.

Tak zase příště v Paklenici, TP

článek a pár fotek je i na LEZEC.CZ  >>zde<<