Paklenica Chorvatsko, 2.7 - 6.7.2005
>> fotogalerie <<
O lezeckých výpadech do chorvatské Paklenice bylo asi už napsáno poměrně dost, ale pár řádků si přece neodpustím. Pro ty, kteří tam ještě nebyli a chystají se tam by to mohlo být alespoň částečně užitečné.
Cesta z Brna se dá uskutečnit buď přes Rakousko nebo Maďarsko. My jsme zvolili již dříve odzkoušené Maďarsko, kde se nejede po dálnici, ale po pracovně pojmenované „Route 86“, která je v podstatě totožná s mezinárodní E 65. Cesta vede směr Bratislava - Rajka (H) - Moson Magyarovar - Csorna - Szombathely - Körmend - Redics (H) / Lendava (SLO) - Murskie Srediste (HR) - Čakovec - Varaždin - Zagreb a dále směr Split a Maslenica, zde sjezd z dálnice na Starigrad-Paklenica. Cesta trvala asi 10 hodin.
Z Brna na slovensko až k hranicím s Maďarskem vede dálnice – tzn. česká i slovenská dálniční známka se vřele doporučuje. V Maďarsku poplatky odpadají, další jsou až na chorvatském území. Nově vybudovaná dálnice se spoustou tunelů určitě za nějakých 140 Kn stojí, než se trápit někde cestou na pobřeží. Poplatky se vybírají formou mýtného za ujeté úseky, mýto se nazývá „cestarina“ a je už z dálky velmi zřetelné. Pozor na placení, nejlépe co nejmenšími bankovkami, ať vám moc nevrací, prý docela šidí, což se nám potvrdilo. Pracovník nás „natáhl“ o 10 Kn, čehož si všimnete až po odjezdu, protože za vámi většinou pár aut stojí a nechcete zdržovat. No, mají to docela vymyšlené.
Celá „lezecká spádová oblast“ oblast, obce Seline a Starigrad-Paklenica, poskytuje spoustu možností ubytování. Divoce se dá přespat na pláži okolo zříceniny (oficiálně zákázáno), všude je spousta autocampů a apartmánů. Ubytování v soukromí se dá dopředu zajistit telefonicky nebo mailem. Pokud takto učiníte, je slušností to už dodržet, což místní ocení, byli jsme vřele uvítáni. Cena se pohybuje kol 20-40 eur/noc na jeden pokoj, tzn. pro 2-5 lidí, záleží pak už jen na domluvě. Tudíž kol. 10 euro na osobu a noc, to mi nepřijde nijak moc, ale pro nízkorozpočtové výpravy je autocamp asi výhodnější. Na menší komfort jsou lezci zvyklí, no ne?! Ovšem není nad to, dát si sprchu „ve vlastním“, na elektrickém sporáku uvařit těstoviny a večer na terásce při západu slunce hodnotit u Ožujska nebo Karlovačka toho dne přelezené cesty a plánovat na zítřek, pak složit rozlámané tělo na pružinovou matraci a pustit větrák na „dvojku“.
Ochody jsou v Seline i Starigradu, taky stánky se zeleninou (mluvím o turistické sezóně květen-září). Ceny jak u čeho, podobají se našim, jídlo v restauracích poněkud držší, taky pivo v hospodě za 10 Kn (točené i lahvové). V obchodech stojí Karlovačko, Ožujsko, Staročeško i Pan okolo 5 Kn + 2 Kn jako záloha za láhev. Ostatní komodity je lépe dovézt si vlastní, pečivo se dá také koupit, ale to už je si nošení dříví do lesa.
Vstup do parku je rozdělen na: jednodenní za 30 Kn, třídenní za 60 Kn a pětidenní za 90 Kn. Jako lezecký permit slouží prý pouze poslední dva jmenované, ovšem kdo by taky jel do Paklenice ba jeden den…
Ze Seline je to do NP Paklenica asi 5 minut autem, pokud byste bydleli v hotelu „Rajna“ nebo kempu za odbočkou do parku, dalo by se i pěšky a jsou to 3 km chůze. Parkování v parku je zdarma. V autě lépe nic nenechávat a cennosti brát s sebou do batohu do stěny.
Turisticky poměrně klidná oblast ve střední Dalmácii, žádné noční korza tisíců lidí a motorkářské závody v nočních hodinách, Makarska to opravdu není… Moře klidné, slané, pláže kamenité, pivo vychlazené… ale dost už, jeli jsme sem lozit.
Lezecky
je využívaná pouze Velká Paklenica, ale v oblasti se nachází i Malá
Paklenica. Pakliže stojíte v Seline na pobřeží a podíváte se směrem
na pohoří Velebit, „vinetuovský“ kaňon po pravé ruce je Malá Paklenica,
po levé ruce je za vršky kopců schovaná ta „Velká“, která není přímo
vidět.
V Paklenici je prý nejpěknější lezení v Chorvatsku. Jedná se vápencový kaňon se spoustou masivů částečně vymodelovaný vodou a obsahující spoustu krasových jevů. Jako takový není omezen pouze na lezení, dá se tu i chodit a v roli turisty podnikat výšlapy i těžšího charakteru s ohledem na dopolední a odpolední sluníčko, rozpálená úbočí hor a ostrá stoupání. Dále proti směru pototka v údolí jsou i dvě turistické hospody, asi 2-3 hodiny cesty z parkoviště. Žije zde spousta živočišných a rostlinných druhů, mnohdy endemitů. Za všechny bych poukázal na 78 druhů motýlů, které už pár let fotím (otakárci, bělopásci, okáči, babočky – druhová jména vynechám, ale jedná se o teplomilné druhy, které u nás moc a nebo vůbec nelétají). Své místo tu mají i ještěrky a hadi.
Nejvhodnějším obdobím pro lezení je duben až říjen, v létě bývá horko a někdy je dost silný vítr (mohu potvrdit). Paklenica je rozdělena do několika sektorů dle masivů (viz. mapka). Lezecký průvodce se dá koupit u vstupu do parku ve stánku u parkoviště a stojí 120 Kn. Polemizovat o ceně by se dalo, v přepočtu to dělá asi 500 Kč. Je přehledně zpracován, popisky i nákresy jsou černo-bíle vyvedeny ve stínovaném provedení na kvalitním papíře. Platí se sice už i samotný vstup, ale investované prostředky jsou vidět na okolních skalách – jištění nýty je místy opravdu „na husto“, přejišťovači cest nešetří materiálem. Pominu-li kratší sportovní cesty, kde se s tím tak trochu počítá (nýty v rozestupech okolo 2-3 m a na konci cesty slaňovací „prase“ nebo řetěz s karabinou), je tomu tak v menší míře i u vícedélkových cest. Také štandy sestávají z bytelného kruhu a blízkého nýtu, který slouží i jako první postupové jištění. Druhou variantou štandu (vyskytuje se u frekventovanějších cest = Velebitaški), je řada 4 červeně natřených nýtů vedle sebe, myšleno dva a dva, pro další jednu či dvě lezecké dvojky, které čekají. Taktéž slaňovací stanoviště jsou „tutová“, dva nýty spojené řetězem a dvěma o ocelovými kroužky na provlečení lana (foto).
V sobotu po příjezdu jen v sektoru Klanci, na seznámení s materiálem :o). Tzn. jednodélkové cesty kol. 15-30 metrů. ( Čuja ti si bog i batina!, 5a, 15m ■ Achtung steinchlag!, 6b+, 31m ■ For Trudi, 6b, 31m (doporučuji !) ■ Hare Rama, 6b, 45m).
V neděli v 7:30 jsme stáli pod Anićou Kuk a v 8:00 nastoupili do Velebitaški, 6a+, 350m. Celkově 11 délek (5b, 4a, 4c, 4b, 5b, 6a+, 5a, 3a, 4a, 4a, 4b) nám s malými pauzami na štandech trvalo 7 hodin, ve tři jsme byli na vršku, poseděli na sluníčku, něco jsem nafotil a po hodinovém sestupu v odpoledním horku jsme v pět stáli na parkovišti u auta, docela KO. Pak zasloužený odpočinek, jídlo, večerní moře, Karlovačko. V pondělí byl malý rest a lézt jsme šli až odpoledne. Na Debeli Kuk jsme dali první dvě délky (5c a 6b) cest Karaoke 7a nebo Big Wall Speed Climbing 6c+ (dříve Tinin raz). Zde je průvodce poněkud nejednotný, druhá délka obou cest by měla být stejná, ale jednou je za 6a a podruhé za 6b. To jsou ale malé věci :o) Po slanění, už se šeřilo, jsme ještě opět v Klanci dali Oster Keks, 6a+, 18m (doporučuji !).
V úterý počasí od rána moc nevypadalo, ale nastoupili jsme po osmé ráno do Albatrosa 6c na Aniću Kuk, 350m. Po přelezení první a nejtěžší délky se ovšem spustila přeháňka. Další lezci, co chtěli dát Albatrosa a Rajnu to zabalili a radši šli zpět. Po uvážení jsme teda volili ústup z „albatrosího hnízda“ pod zeleným pásem „břečťanu“, jak to nazval Venca. Za ten den sprchlo asi ještě 5 krát. Asi by to šlo v pohodě dolézt, ale to nikdo netušil, jak bude. Tak jsme cestou zpět odbočili na Stup a dali aspoň kratší cestu Domžalski, 6a, 120 m (4b+, 6a, 5b, 6a), která je pro svou expozici jednou z nejfotografovanějších v Paklenici (i na pohledech apod.).
Po krátkém odpočinku u auta ještě Venca dal hned v první stěnce za budkou cestu ■ Tofi is 20, 6c, 20m a pak jsme jeli domů, kůže na prstech už místy dost prolezená z ostrých paklenických struhadlovitých chytů.
Středa byl den ve znamení odjezdu a zhodnocení působení ve skalách. Koupání v moři a poslední sluneční paprsky. Holt krátký výlet, 4 necelé lezecké dny, stovky nevylezených cest stále čekají… tak příště v Paklenici, je to skoro za rohem…mějte se a dobrou lezbu, TP
