Finale Ligure Itálie, 9.4. - 15.4.2007
>> fotogalerie <<
Jaro přišlo po mírné zimě velmi brzy a opět jsme řešili, kam a jestli pojedeme. Do Arca i Paklenice mířily houfy lezců a v každé z těchto známých lokalit jsem byl už minimálně 2x. Navrhl jsem tedy Finale Ligure, další to „megaoblast“ na jihu Itálie u Ligurského moře. Domluva byla poměrně snadná a nakonec se vyfiltrovala pětice lezců do auta - David + Octavia Combi s rakví na střeše, Vojta, Bezďa, Pip a já .
DOPRAVA NA MÍSTO
Na Velikonoční pondělí jsme v 7:00 ráno dorazili vlakem do Brna a pokračovali od Tesca autem směr Mikulov. Obchody byly všude v Brně zavřené, jediná Brněnka na Husitské měla otevíračku v 8, jinak až od 10. No nic, čekat nemůžeme a vyrážíme na hranice, snad tam něco bude. Tesco ani Lidl otevřené nejsou, sakra. Ptáme se na benzince, snad prý Billa. Chlápek vedle to potvrzuje, má svůj nákup v autě. Jediná mikulovská Billa povolala zaměstnance do práce i ve státní svátek od 8 hodin. Dokupujeme jídlo a pití, plechovkáče, toaleťák a další důležité komodity, které nám ještě chybí a vydáváme se směrem na Vídeň a Graz. Cesta pokračuje na Villach, italskou Veronu, Cremonu, dále směr Ovada, Varazze a Finale Ligure. Alespoň tak to vyjel škodovácký Routeplanner. Celkem 1200 km jízdy, přibližně 15-16 hodin a dálniční poplatky asi 35 euro.
Kdo zná italské dálniční značení ví, že se od klasického kontinentálního „mírně“ liší a exit či odbočku z dálnice taky vůbec nemusíte vidět a nebo jako v našem případě – sjezd na Cremonu jsme jen minuli, protože dopředu nebyl snad ani jednou hlášen. No nic, jedeme dál na Milano, je okolo 22 hodiny. Naštěstí má David PDA s GPS, v Miláně míjíme čtvrt San Siro, pravá levá a jsme opět na dobré cestě dojet do cíle cesty. Směr Genova a kolem jedné hodiny ranní sjíždíme na Finale Ligure (mapka).
Ve Finale odbočka na Orco/Feglino a posléze Monte Cucco a kemp La Sosta. Tma, parkoviště plné, začíná poprchat… Nocujeme na polní cestě kousek od hlavní silnice, prší jemné kapky, ale hustě. Nebýt igelitu a plachty z míchačky, do rána jsme totálně promočení. První noc byla krušná.
Ráno bilancujeme, spacáky špinavé od bahnité vody, stékající po cestě, všechno navlhlé… Jdeme se mrknout do kempu pod Monte Cucco za světla, je totálně narvaný, všude odpadky, sprcha = hadice s vodou, záchod dejme tomu, ale popelnice nevyvezené… představoval jsem si to poněkud jinak, nicméně i tak to může být útulné místo, když je sucho a sluníčko.
Zkusíme najít něco jiného dále na Orco, objíždíme horu z druhé strany, daří se...
LEZENÍ DEN PO DNI
(5b = VI- ... 5c = VI ... 6a = VI+ ... 6a+ = VII- ... 6b = VII)
Úterý – Bastionata di Boragni (foto)
Přístup: Z Finale směr Calvisio, kolem Eurocampu a dále kolem řeky a pak přes most směr Orco, po několika serpentinách „obec“ Boragni, ještě 2 zatáčky a po pravé straně parkoviště tak pro 5 aut. Cedule a značená stezka lesíkem, první skála po 200 metrech a pak dále nahoru do dalších sektorů. Pokud byste jeli z campu LaSosta, potom směr Orco až nahoru ke kostelu a serpentinami dolů, opět na stejné parkoviště.
Lezení: Na rozlezení po dlouhé cestě dáváme v Settore Sinistra cestu Vasconi 5c, po dírkách, lehká a pak Chatanooga za 6a+, taky se dá, cestou míjíme velmi pěknou stěnku, tu si taky někdy dáme, vede tam pěkná delší cesta, v průvodci bez poznámky o obtížnosti, jméno – Il Ritorno di Andreix, Bezďa s Pipem to ihned testují. K večeru jdeme ještě na obelisk Il Pilastro, linie za 6a+ Carletos Way. Poctivé 6a+, ve 3/4 se postup ztížil a nejde to. Zkouší to i Pip, přidává jedno jištění, ale taky to balí. Shodujem se na drsné klase a navíc už jsme unavení.
Středa – Rocca di Perti (foto)
Přístup: Z Finale směr Finalborgo a dále na Calice Ligure, projet pod dálniční estakádou a dále po silnici. Poté odbočka doprava na Perti (je zde i směrovka na skály) a stoupání vzhůru, opět průjezd pod dálnicí směrem zpět a stále nahoru ke skalám, končí asfaltka, zde se parkuje.
Lezení: Jdeme do Settore Settentrionale, vybíráme 4-délkovou Mariangela (120m, 5b), pěkné lezení, poslední dvě délky se dají spojit do jedné. Kluci lezou kus napravo. V brzkém odpoledni začíná být velké vedro, středomořské sluníčko pálí, jdu zkusit nějaké těžší kousky, vybírám cestu, v průvodci asi není, ale asi tak 6b-6c. Začíná převis, cvakám z bočáku, výlez přes břicho, uff. Dvouprstová a jednoprstová dírka jsou klíčovými chyty, nohy špatné, zkouším, ale jdu dolů…
Čtvrtek – Rocca di Corno (foto)
Přístup: Z Finale směr Calvisio, potom odbočka přes říčku na Verzi. Po klikaté úzké silnici nahoru, končí asfalt a po vrstevnicové zpevněné ještě užší cestě až pod z dálky viditelný skalní ostroh, parkoviště u cedule s nákresy cest nebo se dá jet dále ještě cca. 300 metrů, pak přes mostek, konec označuje závora, pak už jen vjezd do statku.
Lezení: Oblast je to opět pěkná, lezou se zde i vícedélky, v hlavní stěně jsou slušné prásky i přes nekolikametrové střechy. My jsme nakonec šli do sportovních sektorů a dali: Patagonia 5c, Oasis 6b (nepřelezeno), Angeli i Demoni (v průvodci z Coronnu není, cca. 6a/a+) a dále vlevo od těchto cest „luxusní“ linii po odštěpu lehce na sokola s bouldrovým výlezem – Rosso Antico 6a+.
Pátek – Bastionata di Boragni
Chtěli jsme jet na lezení k moři, ale nijak nás to neoslovilo. Neleze se z pláže jak jsem si myslel, ale musí se slanit k hladině a odtud lézt. Je tam problematické parkování a vše blízko rušné cesty. Možná když je pěkné počasí… Mladí Němci říkali „gut, gut“, prý super deep-water-solo. Tak jsme jeli do Finalborga mrknout na lezecké obchody. Průvodce je beznadějně vyprodán, ale internetový z Coronnu stačí. Ve městě jsou 2 obchody s lezeckým materiálem, dá se tu leccos koupit levněji než u nás, ale oproti Arcu to není tak výrazné. Mrkli jsme i do cyklo obchodu, kde měli velmi slušné stroje, klasika MTB i speciály DH, ovšem za 2000-3000 Euro.
Lezení: Nakonec jsme jeli zpět do Boragni a dali úžasnou linii Troppa za 6b. Vytrvalostní stále v lehkém převisu asi 25 metrů, ovšem po dobrých chytech, dírách. Bezďa nepřelezl klíčový výlez ani po odsedu. Zato Pip si to vychutnal, i když ve výlezu stresoval, at nespadne, to by byla škoda. Já jsem v půlce cesty špatně zvolil chyty a došlo mi… odsed. Před výlezem jsem už měl opravdu dost, ale nakonec jsem to po krátkém vyklepání z posledních sil dal. „Troppa“ je opravdu solidní 6b bez prstolamačských chytů a bouldrů, ovšem velmi vytrvalostní kousek a stále do kopce, vřele doporučuji.
Pak
jsme se přesunuli do sektoru 17.6 úplně v horním patře vlevo, za
ohromnou krápníkovou jeskyní Grotta della Strapatente s prásky za 7a
apod… Je
odtud úžasný výhled na Rocca degli Uccelli (foto). (Tuto
mohutnou stěnu jen s několika cestami a dalším velkým potenciálem
jsme taky navštívili. Došli jsme na její vršek a našli fix, ze kterého
se právě buduje nová cesta. Úmysl že po fixu slaníme dolů 120 metrovou stěnou
nebyl špatný. V zanechaném lanu praskaly „uzrálé polymery“, jak
bylo vystaveno počasí, tak jsem se spouštěl pomalu jištěn ještě naším
lanem. Po 15 metrech, když jsem neviděl ani náznak slaňáku a jen předvrtané
díry pro osazení jištění, byl čas za pomocí Tiblocu a prusíku vyšplhat
zpět nahoru.)
V levém sektoru za jeskyní jsme dali Placca del muratori – 5c, Dave orsano i conigli – 6b a Placcato oro 4c. Zkusil jsem taky 5-ti metrovou Pro Tetto 6b+ přes drsný převis, ale přehoupnout se přes hranu bylo o prsty, které bylo třeba udržet v ostré díře… Celá tato podoblast je charakteristická zvláštním jištěním, které vypadá jako lešenářské oko, u skály je podložka, potom ještě centimetr dříku a až potom oko, takže hodně zapadané „borháky“ jsou velkou pákou ohnuté ke skále (hlavně v tom 6b+)… Dolezeno, jdeme zpět k autu… no jo, ještě na nás čeká Il ritorno di Andreix v sektoru Il Pilastro. Super cesta v chytovaté stěně se dvěma místy, která vás donutí řešit gravitaci. Každopádně doporučuji, v průvodci není obtížnost, ale cesta je vytrvalostní a hodnotil bych tak 6a/a+.
Sobota – Tre Frati (foto1, foto2) a La Parete Dimenticata
Přístup: Z Finale na Finalborgo a dále na Calice Ligure, než podjedete dálnici odbočka doprava na S.Sebastiano a až nahoru na vršek do Perti, kousek je Castel Gavone a super rozhledy. Dále pak zákazem vjezdu (neplatí prý pouze po domácí) až pod Monte Sordo. Druhá varianta je projet údolím (Valle Aquila) směrem na Orco/Feglino, projet pod bigwallem Bric Pianarella (foto) a zaparkovat kousek před odbočkou na Orco (silnice se rozdvojuje na „Y“). Potom už je na hřebeni vidět obelisk Tre Frati. Pěšky přes mostek (říčka Aquila) a nahoru po značené stezce. (jak říkal jeden místní včelař, kterého jsem se ptal na cestu: cento metri, fiume, ponti a zbytek gestikulace... = po 100 metrech most přes řeku a nahoru :-))
Lezení: Na Tre Frati – cesta Normale 5c, lehká Mittelnaht prý za 6a. Zkusil jsem i vedlejší Dito del Sono za 6b, ale ta je zase příliš těžká, z druhého borháku slaňuju a pokračujeme dále. Kluci šli už před náma. Volíme oblast nedaleko – Bric Scimarco, ale nástup je dost zarostlý a lehčí cesty jsou jen vícedélky. Jsme tři, tak zkusíme La Parete Dimenticata, kde se nachází i „open cave“ přirozená jeskyně bez střechy – Grotta dell Edera. Lehce bloudíme, ale nakonec přes oblast Antri Rossi (foto) procházíme kolem jeskyně a dále po 4 kramlích slézáme po skále do La Parete Dimenticata. Vybírám si luxusní 6a+ přes převis, trochu obhlížím kroky a cesta Compagni di Merende padá na OS. Nástup přes převis, pak trošku položený úsek, potom kolmý sokol, lehký převis po dírách a kuriózní dolez po „paklenických“ svislých žebrech. V cestě Viaggio nel Bus del Gnao za 5c nechává Vojta u druhého jištění pytel, tak to zkouším já. Těžší nástup, pak trocha hlíny a zeleniny, začíná převísek po dobrých chytech, ale tahá to za ruce, na to, že je to 5c, docela těžké. Finální výlez opět po žebrech, hmm, nic moc, levá ruka škrabka, nátah do lepší díry, převalit se přes břicho a je tu slaňák.
Dolezeno… jsme unaveni, balíme a hurá k autu. Naposledy se vykoupat v moři, umýt sladkou vodou ze sprchy, u stanů se najíst, zabalit a večer ujet pár stovek kilometrů, ať nejedeme na jeden zátah onu úmornou cestu.
CESTA ZPĚT
Vyjíždíme kolem 21 hodiny, směr dálnice. Asi po hodině jízdy ale zřejmě míjíme odbočku na Varazze a je opět jasné, že podle itineráře opět nepojedeme. Dojíždíme do Janova a snaha rozjet GPS je zpočátku zbytečná. Po chvíli přemlouvání se začne opět dobíjet, David ve spěchu místo Brna nastavuje Pardubice. Jedeme, čtvrť Voltri, nájezd na dálnici, vypadá to OK. Nicméně, známá místa ani názvy nikde, navíc je tma. Po nějaké době se začnou objevovat směrovky na Chems a Chiasso, nápisy CLO a značky CH v kolečku. Levotočivá zatáčka, značení na vozovce signalizuje blízkost státní hranice. Bílý kříž v červeném poli (ano, helvétský) – ty vole, jsme ve Švajcu. Celník nás nabádá ke koupi dálniční známky bratru za 30 Eur na celý rok, jinou nemají. No nic, zaplatíme celkem o 10 Eur více než cestou tam. Tak GPS ukazuje směr Lugano a valíme přes Švýcarsko. Tunel San Bernardino, pořád dálnice, jsou asi dvě v noci a na parádní odpočívce do 8 hodiny ranní spíme. Probouzíme se pod štíty zasněžených alpských velikánů. Pokračujeme dál uhlazenou krajinou, lehce skoro lízáme Lichtenštejnsko a směr rakouský Lindau, za chvíli už Německo, Mnichov, Regensburg, Rozvadov, Plzeň, Praha, Pardubice, půl hodiny čekáme na vlak a před devátou večerní jsme ve Valmezu na nádraží, doma…
Tak zase někdy ve Finale :-) TP
S
u m m a r y:
Finale – kde, co a za kolik
Jídlo
a pití a vodu jsme kupovali v supermarketu DICO, který je na hlavní
ulici, ceny v pohodě, styl prodeje jako „náš“ LIDL. (6x1,5 l vody v PET
za 1,5 Euro).
Parkování v centru je velký problém, na karty, placené. Parking zdarma je na konci města asi 150m od benzinky Agip, hned naproti je přes cestu pláž. Centrum je kousek pěšky, stejně jako zmiňovaný obchod.
Pláže pěkné, písčité a upravené, sladká sprcha, luxus. Moře (v dubnu) čisté, slané a studené. Na promenádě prodává slovenská brigádnice výbornou zmrzlinu. Pizzu mají na každém rohu, ceny přijatelné (>>odkaz<< ceník)…
Obchod s lezeckým zbožím je ve Finalborgo, teda, jsou tam dva, ale v Arcu mi vše přišlo ještě levnější a mají tam i větší výběr. Lezecký průvodce je vyprodaný, ale stačí tištěný z Corronnu. Nicméně vřele doporučuji koupit mapu (6 Euro, ani turistické značení v přírodě za moc nestojí) a neztratíte se.
Finale – navštívené lezecké oblasti
Bastionata di Boragni – pěkné skály, z parkoviště u cesty krátký nástup, hodně podoblastí u sebe, zastíněny lesem. V levé části nahoře v jeskyni a v pravé části dole na převislém megabalvanu slušné 15 metrové prásky až do 8a.
Rocca di Perti – poměrně jednoznačný přístup, vícedélkové cesty do 150 metrů, odpoledne jsou stěny vystaveny přímému slunci, i v dubnu obrovské horko, nicméně jinak mě oblast moc nenadchla.
Rocca di Corno – vícedélky jsme tu nelezli, ale hlavní stěna vypadá lákavě, i krátké cesty tu jsou pěkné, hodně v obtížnosti nad 6b/c.
Rocca degli Ucceli – totální propadák, v takové obří stěně (přes 100 m) vedou snad jen 4 cesty, ty ke všemu nic moc a zbytek se teprve připravuje, snad se to za pár let zlepší.
Tre Frati + La Parete Dimenticata – skalní obelisk je úchvatný, doporučuju jako povinnou návštěvu. Blízkost další oblastí okolo a neméně populární otevřené jeskyně. Celodenní lezení zaručeno aspoň na měsíc. Protější bigwall Bric Pianarella taky nevypadá špatně, i když první délky jsou trochu ve křoví, ale vršek vypadá na čistou skálu.
Capo Noli
- oblast nad mořskou hladinou, mladí Němci říkali, že
super, hlavně deep water solo, někde jsem viděl, že tam vedou
prý i vícedélky. Ale buď jsme to nenašli a pokud to bylo ono, tak teda nic moc, je to hned za svodidly
frekventované silnice a k nástupu se slaňuje.
... je to Itálie
Policisté neumí anglicky. (už vím, že „sinistra“ znamená vlevo)
Italové chodí po promenádě v péřovkách, i když je ve stínu 20 nad nulou.
Dopravní situace řeší „citem“, přednost nebo značky jsou na okrasu… do nepřehledných zatáček se zatroubí a přidá plyn… všudypřítomní skůtraři mají pohyb neomezený i v protisměru.
We offer live multi-player spielautomaten, blackjack online, tragamonedas gratis or free roulette. Try also new free video poker casino room.
